Berlínský maraton jsem běžel třikrát. Dvakrát jsem se účastnil závodu na 25 kilometrů, se startem a cílem na Olympiastadionu. Byly to silné a nezapomenutelné zážitky. I proto, že vždycky se probíhalo Braniborskou bránou. Přesto se nic nevyrovná pocitu běžet si po Berlíně jenom tak. Po cyklostezkách, nábřežích, v parcích, centrem i periferií.
mujberlin
Barokní zámek z roku 2020
Kdybyste tuhle stavbu na Schlossplatzu míjeli ve spěchu a neprohlédli si fasádu pozorně, možná byste si řekli, že je to další z historických památek, jakých bývá v centrech evropských měst požehnaně. Nebyl by to úplně správný úsudek.
Jak se proměňuje pivní kultura Berlína
Bude to už víc než deset let. Měl jsem domluvené pivo s německou kamarádkou, která mě vzala do útulné hospůdky ve Friedrichshainu, ve východní části Berlína. Byť se čepoval mnichovský Franziskaner, zážitek to byl ryze berlínský. Ke každé objednávce piv jste totiž dostali misku buráků. Nerozlouskaných.
Každý máme svůj Berlín
Do Berlína jsem poprvé přijel wartburgem. Ne, nikdy jsme tenhle divný stroj neměli. Ale v bývalých časech se po NDR nedalo jezdit úplně svobodně. Jelikož tam byl levnější benzín, směli tankovat pouze majitelé tzv. talonů – poukázek, které jste dostali v Československu a jejich množství se určovalo podle cílové destinace.